Stručný životopis prof. Djerassiho

            Carl Djerassi se narodil v roce 1923 ve V’dni, ale až ve Spojených st‡tech vystudoval chemii. Vědeckou kariŽru zah‡jil v americkŽ pobočce firmy CIBA, po několika letech pokračoval jako ředitel výzkumu ve firmě SYNTEX, kter‡ dlouh‡ lŽta symbolizovala světový pokrok ve výzkumu i výrobě steroidn’ch hormonů. Jeho dalš’ akademick‡ kariŽra pokračovala profesurou na StanfordskŽ universitě v Kalifornii, kde vedle vědeckŽ a pedagogickŽ pr‡ce dok‡zal sepsat v’c než 1200 původn’ch vědeckých prac’ a sedm monografi’ o chemii př’rodn’ch l‡tek. Kdykoliv se tehdy ve vědě objevila nov‡ technika, ujal se pionýrskŽ role badatele, který objevoval možnosti tŽ kterŽ metodiky pro řešen’ jednotlivých problŽmů strukturn’ analýzy. I po mnoha des’tk‡ch let jeho knihy o fyzik‡lně-chemických metod‡ch v organickŽ analýze st‡le ještě slouž’ studentům chemie, jeho kniha o steroidn’ch reakc’ch je st‡le ještě užitečnou monografi’, kde synthetici hledaj’ vhodnŽ př’klady.

Za svůj plodný vědecký život nasb’ral profesor Djerassi řadu čestných doktor‡tů a prestižn’ch medail’. Jako jeden z m‡la amerických vědců je nositelem dvou n‡rodn’ch cen, a to jak za vědu, což bylo za syntŽzu prvn’ho steroidn’ho antikoncepčn’ho prostředku (ãNational Medal of ScienceÒ, 1973), tak i za technologii, jmenovitě za nový př’stup k problematice použit’ insekticid (ãNational Medal of TechnologyÒ, 1991). Je pravdou, že v trysku dějin již někter‡ oceněn’ po letech ztr‡cej’ lesk: kdo dnes najde odkaz na to, že v anketě časopisu Time byl kdysi jmenov‡n mezi 30 osobnostmi minulŽho tis’cilet’?

Osobnost profesora Djerassiho je opravdu univers‡ln’: vedle čistŽ vědy a aplikovanŽ vědy byl i chladnokrevným podnikatelem (např. byl spoluzakladatelem firmy ZOECON, kter‡ později splynula s firmou NOVARTIS), ale i citlivým umělcem: b‡sně, kr‡tkŽ pov’dky publikoval liter‡rn’ch magaz’nech už od svých 43 let. Postupně vyšlo pět jeho novel (ãKantorovo dilemaÒ, ÒBourbakiho gambitÒ, ÒZesnulý MarxÒ, ÒMenachemovo sŽměÒ a ãNOÒ), dvě autobiografie (ãMohou za to steroidyÒ, ãPilulka, trpaslič’ šimpanzi a Degasův KůňÒ) i kniha b‡sn’ (ãHodiny, kterŽ běž’ pozp‡tkuÒ).

            Djerassiho vztah k uměn’ se projevuje i mecen‡šstv’m: v kalifornskŽ Woodside založil v roce 1982 uměleckou kolonii (ãDjerassi Resident Artist ProgramÒ), kde mohlo okolo sedmdes‡ti výtvarn’ků, spisovatelů a muzikantů ž’t a tvořit celý rok. Touto ãdobř’š’Ò už prošlo 1800 umělců.

Skutečnou Djerassiho v‡šn’ se stalo drama a jeho obl’beným tŽmatem je věda. Jeho prvn’ dramatickŽ d’lo je ãAn Immaculate MisconceptionÒ, n‡zev je těžko přeložitelnou slovn’ hř’čkou. Hra o umělŽ inseminaci a mor‡ln’ch aspektech s n’ spojených měla premiŽru v roce 1997 na festivalu v Edinburghu a od tŽ doby byla přeložena do 11 jazyků a inscenov‡na ve Spojených st‡tech, Evropě a Asii. Jej’ rozhlasov‡ verse měla premiŽru na BBC v roce 2000, pak putovala Evropou.  Na stanici Vltava byla provedena pod n‡zvem ãNeposkvrněn’Ò v roce 2006.

Svou druhou hru ãKysl’kÒ napsal Djerassi spolu s nositelem Nobelovy ceny - Roaldem Hoffmannem pr‡vě o Nobelově ceně za objev kysl’ku. Po několika stalet’ch se zd‡ problŽm nedůležitý, ale je stejně aktu‡ln’ jako dř’v, vždyť st‡le přetrv‡v‡ touha být prvn’. Hra měla premiŽru v San Diegu v roce 2001, kdy nastoupila cestu po světě. Kromě tradičn’ch evropských a amerických velkoměst se hr‡la opět i v Japonsku, ale i na NovŽm ZŽlandu a v Korei. Jej’ rozhlasov‡ podoba byla současně uv‡děna BBC i německou televiz’ při stŽm výroč’ založen’ Nobelovy nadace.

Třet’ Djerassiho hra - ãKalkulÒ - pojedn‡v‡ o desetilet’ trvaj’c’m soupeřen’ o prioritu mezi Is‡kem Newtonem a jeho současn’kem v Německu - Gottfriedem Leibnitzem. Podstata jejich sporu je aktu‡ln’ i dnes: kdo je prvn’, ten kdo prvn’ formuluje koncept, nebo ten kdo ho prvn’ publikuje? Hra měla premiŽru v San Francisku v roce 2003, skoro současně se objevila na knižn’ch pultech jako rom‡n, o něco později i jako opera: hudbu složil Werner Schulze a premiŽru měla v roce 2005 v Curychu (ãZurich Opera StudiobŸhneÒ).

Djerassiho čtvrt‡ hra ãEgo neboli Tři na pohovceÒ opoušt’ vědeckou tŽmatiku. Jej’m hrdinou je sl‡vou trochu unavený spisovatel, který st‡le pochybuje o skutečnŽ hodnotě svŽho d’la a chce se o n’ přesvědčit pokusem, v němž svůj posledn’ rom‡n vyd‡v‡ za d’lo nezn‡mŽho autora, který se nemůže op’rat o tradičn’ podporu svých fanoušků. Hra měla premiŽru v roce 2003 v Edinburgu, jej’ rozhlasov‡ verse o rok později v německŽm rozhlase.

TŽmatem p‡tŽ Djerassiho hry - ãOmylÒ - je ot‡zka pravdy ve světě uměn’ a vědy: profesor chemie a slavný znalec uměn’ tu diskutuj’,  zda např. kr‡sn‡ socha, původně považovan‡ za antickŽ d’lo, je mŽně kr‡sn‡, když se zjist’, že poch‡z’ ze 16. stolet’. Opravdu určuje hodnotu uměleckŽho d’la předevš’m autorova prestiž? Po divadeln’ premiŽře v Londýně (2005), n‡sledovala premiŽra rozhlasov‡ v Německu, a pak dalš’ představen’ ve světě.

Posledn’, šestou Djerassiho hrou je ãTabœÒ, kter‡ byla poprvŽ uvedena v New Yorku v roce 2008. Navazuje na jeho prvn’ hru, ãNeposkvrněn’Ò, tentokr‡t už ale nejde o technický problŽm umělŽho oplodněn’ a jeho důsledky, ale o soci‡ln’ a kulturn’ změny, k nimž doch‡z’ v důsledku technickŽho pokroku.

            Djerassi st‡le experimentuje s formou presentace: všechny hry nakonec najdou svůj ekvivalent v knižn’ podobě, nov‡torský byl jeho n‡pad uv‡dět stř’davě dvě verse jednŽ a tŽže z‡pletky: v druhŽ versi Neposkvrněných (v češtině nazv‡na ãPetr a PavelÒ)  byla oplodněna vaj’čka čtyři a narodili se dva kluci s dalš’mi komplikacemi pro rodiče. Občas svŽ tŽma zpracuje i pro potřeby výuky, to když se studenti s vědeckou novinkou seznamuj’ formou školn’ho představen’: např. jedna jeho hra se nazýv‡ NO, což neznamen‡ negaci, ale vzorec kysličn’ku dusnatŽho, l‡tky, kterou v roce 1992 časopis Science označil za ãmolekulu rokuÒ. Jeho zat’m posledn’ d’lo jsou ãČtyři ŽidŽ na ParnasuÒ (2006), fiktivn’ diskuse o smyslu života, kter‡ se mezi čtyřmi slavnými osobnostmi odehr‡v‡ na onom světě. V několika představen’ch tohoto ãscŽnickŽho čten’Ò autor s‡m hr‡l roli německŽho liter‡ta Waltra Benjamina. 

Djerassiho posedlost uměn’m byla kdysi překvapen’m pro ty, kdo ho znali jako vědce. Dnes už o jeho př’slušnosti k cechu kumštýřů nikdo nepochybuje, proto n‡s už takŽ dnes nepřekvap’ dalš’ Djerassiho hobby: sběratelstv’ uměleckých děl. Djerassi shrom‡ždil velkou č‡st tvorby švýcarskŽho umělce a teoretika Paula Klee, jeho sb’rka byla vystavena v mnoha galeri’ch světa. Teď je jedna č‡st um’stěna v Museu modern’ho uměn’ v San Francisku, druh‡ ve v’deňskŽ Albertině. Jin’ sběratelŽ – filatelistŽ – mohou Djerassiho tv‡ř vidět na jednŽ rakouskŽ zn‡mce, kterou Rakouský poštovn’ œřad vydal k jeho osmdes‡tin‡m v roce 2003. Na origin‡ln’m arš’ku (http://www.djerassi.com/stamp/index.html) je zobrazena i obecn‡ struktura jeho milovaných steroidů.